O autorovi.

Sudičky mne do života vybavily nevalným vzhledem, nešikovnýma rukama, ale poměrně slušným IQ. Z tělocviku a z kreslení jsem dostával za snahu dvojku, aby mi skutečný stav mých schopností v těchto oborech nekazil vysvědčení. S jinými známkami jsem problém zpravidla nemíval. Mé sportovní výboje sloužily spíš k obveselení náhodně přihlížejících, kterým vždy dělá dobře, když někdo něco dělá ještě hůř než to dokážou oni sami. Snad jenom šachy a bridž snesly v mém provedení přísnější pohled, ale kdo o těchto disciplinách vážně potvrdí, že jde o sport?
O kulečník jsem zakopl dvakrát, než jsem jeho kouzlu definitivně podlehl. Poprvé to bylo na vojenské prezenční službě, když jsem svůj nekonečný volný čas vyplňoval mimo jiné také pobytem u karambolového stolu. Moc jsem se nenaučil a třebas tahák zůstal pro mne tajemstvím velkých mistrů hry. Podruhé to bylo na jaře 1982, kdy mne osud zavál na pár týdnů do Velké Britanie a můj hotelový televizor mne mnoho dní provázel velkým snookerovým turnajem, jehož hlavní hvězdou byl tehdy mladý a oslňující Steve Davis. Tenkrát jsem s trápením pochopil snookerová pravidla a také fakt, že mám tu čest vidět snookerovou osobnost, o hlavu převyšující ostatní soupeře. Krása snookeru se mi tehdy zažrala hluboko pod kůži, aniž bych měl tušení o existenci poolových stolů.
Uplynulo dalších patnáct let, než jsem se ze zájmu přišel podívat do poolové herny, kde se pokoušel do kapes potápět koule můj mladší syn Marek. Tak se zrodil příběh, kdy syn přivedl otce do prostředí šerosvitu heren s rozzářenými obdélníky zelených a modrých poolových ploch, po nichž se prohání hejno pestrobarevných koulí pod taktovkou nablýskaných tág. Marek se zlepšoval, já jsem ten vývoj začal se zájmem pozorovat a najednou jsem se přistihl, že se těším, až se půjdu "na Marka" podívat příště. A to mi už zůstalo.
A nejenom to. Když jsem objevil nové vydání pravidel 2002 na internetových stránkách EPBF, přeložil jsem ho, protože slušný český překlad mezinárodních pravidel v té době u nás neexistoval. Když mne oslovil Pavel Halamka, jestli bych si troufl řídit extraligu, dlouho jsem neváhal a nabídku jsem přijal. Aby se mi to dělalo líp, zneužil jsem své programátorské řemeslo a vybavil jsem se patřičnými udělátory pro řízení turnajů a zpracování jejich dat. Postupně, jak si to vyžádala doba, jsem pronikal stále dál do problematiky řízení soutěží a psal další a další nástroje pro usnadnění jejich praktického běhu. Dokonce jsem si vymyslel a zrealizoval projekt celostátního žebříčku, který dva a půl roku dokazoval svou plnou životaschopnost. Český pool mne postupně pohltil a vstřebal jako jakousi svoji samozřejmou výbavu. Časem to začalo vypadat tak, že mne všechna ta nabalená hmota začala provozně zmáhat a já jsem musel řadu svých provozních aktivit po kouscích utlumit.
Z toho hektického období se ale u mne nahromadila spousta materiálů, které najednou nemají ani přímé uplatnění, ani cestu, jak se dostat k lidem, kterým by mohly přinést prospěch. Dlouho jsem přemýšlel, jak naložit s tímto nasbíraným moudrem. Výslednicí mých úvah se stal projekt vlastních internetových stránek, kde bych mohl mnohé své texty a některé ze svých nástrojů poskytnout poolové veřejnosti. Tentokrát jsem to byl já, kdo oslovil hráče naší poolové špičky Miki Kraušnera, jestli by mi takové stránky nepomohl vytvořit. Přesněji: on měl vytvořit stránky, kterým jsem já chtěl dát obsah. Miki už před časem provozoval svoje hezké klubové stránky, o čemž jsem samozřejmě věděl. Miki je kamarád a spolupráci mi neodmítl.
To, že si teď můžete číst toto mé povídání, je Mikiho zásluha. Miki je stejný fanda poolu, jako já. Stránky jsme dohromady spáchali proto, abychom tím vyjádřili poolu svou vděčnost za krásné chvíle, které s ním můžeme trávit. Na rozdíl ode mne umí Miki pool i hrát, a také to s úspěchem dělá. Já zase od doby, kdy poolové soutěže opět sleduji jen z pozice diváka, mám čas na to, abych své nashromážděné materiály oprášil, přebral a připravil ke zveřejnění.

Naše stránky dostaly do vínku maximální jednoduchost použitých technologií. Neobsahují proto žádné nadstavby, běžné u komerčních stránek. Nenajdete na nich ani prostor pro diskusní fórum. Pokud usoudíte, že byste chtěli cokoliv k formě či obsahu těchto stránek sdělit jejich autorovi nebo designéru, můžete tak s důvěrou učinit na mojí mailové adrese vladimir.haj@seznam.cz. Velmi rád přijmu jakýkoliv podnět, vedoucí ke zvýšení kvality jejich obsahu a přehlednosti. Stejně tak se vynasnažím zodpovědět případné dotazy, vázané na témata těchto stránek.